Rozepisování je důležité hlavně proto, abychom nahodili mozek a začali přemýšlet kreativně. Je od toho, abychom se uklidnili, zbavili se veškerých silných a impulzivních emocí a byli v klidu, jelikož pouze když jsme v klidu, dokážeme napsat něco dobrého.

Všechno, co napíšeme, můžeme uchovat v autorském deníku a vůbec nemusíme používat v rukopise.

Je to něco jako protahování před sportovní aktivitou. Příprava na úkon.

Někdo to může brát jako vyhazování času, jenže jde o opak. Zvolíte-li si vhodné téma, které třeba patří do světa vašeho rukopisu, pak můžete ono rozepisování brát jako svoje vlastní poznávání světa a postav, které můžou být vašimi protagonisty nebo ne.

Z rukopisu je však poznat, kdy člověk nebyl nebo byl rozepsaný a není to tak těžké určit.

V momentě, kdy se rozepíšete, jste schopni psát plynule a slova vám sama skáčou pod prsty ani nad nimi nepřemýšlíte. Pakliže se nerozepíšete, můžete začít pochybovat, která slova využít a nevyužít a to není dobře.

Moje rozepisování bylo psaní krátkých scének z Adrienina dětství nebo z historie královských rodů a významných vladařů. Vím, že jsem o Adrieně napsala alespoň padesát stránek a o Rowarianovi a Illidiarech taky. Ne vše, co napíšu, však je potřebné pro děj knihy, a proto zůstává v šuplíku, dokud se nebude hodit. Ovšem i kdyby ten čas přišel, tak by se stejně text musel přepsat. :))