Už dlouho jsem nevydala žádný článek, já vím, ale zrovna příhodně se k tomu hodí ten, který teď píši!

Propagace je důležitá a na ní je nejdůležitější kontakt se čtenáři – tedy cílovou skupinou. Za mě byla jasná volba sociální síť instagram, kterou nemusím sáhodlouze popisovat.

Řeknu vám tady svůj příběh a zkušenosti s instagramem a tvoření niche, identity a kontentu na instagramu, protože tam jste vy – moji drazí čtenáři – nejaktivnější.

Účet @annatausigova jsem vytvořila před rokem a půl. Do té doby jsem s instagramem a vlastně veškerými sociálními sítěmi neměla zkušenosti. Samozřejmě mám svůj soukromý profil, ale to se s profesním nedá srovnat.

Založila jsem si účet, vymyslela jméno, bio, profilovou fotku a řekla jsem si: „Je čas zveřejnit první post!“ Nebylo to však tak jednoduché. Jelikož jsem chtěla být co nejúspěšnější, dala jsem si záležet na přípravě plánu. Zde přichází fáze vybírání si a vymýšlení niche. Niche je značka, něco, co mě definuje a škatulkuje jako tvůrce a influencera. Patří do toho výběr mých barev, font, jméno, témata, kterými se zabývám a prostě celá moje značka.

Ze začátku jsem však nevěděla, co přesně chci dělat a čeho dosáhnout. Myslela jsem, že jediné, od čeho instagram mám, je propagace knihy. Brzy jsem ale zjistila, že bych se měla soustředit spíše na vás, než na Siverai, a proto jsem začala tvořit kontent o tom, jak psát a vydávat. Samozřejmě, jak vždycky říkám, vše, co sdílím, jsou pouze moje zkušenosti a techniky, které se mi osvědčily. Nikomu je nevnucuji a neříkám, že je to jediné správné řešení.

Vymyslela jsem si tedy niche. Dovolím si říct, že jste asi viděli můj instagram a tak správně tipujete, že moje barvy jsou žlutá, červená a modrá. Ano, nyní si uvědomuji, že byla chyba zkombinovat tyto tři barvy a šlo to udělat lépe, ale já měla dobré odůvodnění a tak se ho i držím. Žlutá a modrá jsou barvy Siverai a věděla jsem, že ty tam rozhodně mít musím. Uvědomila jsem si však, že s postupem času přijde i jiná kniha, která bude mít jiné barvy, a proto bych se neměla příliš upínat k modré barvě. Přidala jsem červenou, která je moje oblíbená. Zkrátím to tedy, není to dobrá kombinace, ale já jsem spokojená a vždy se snažím přijít na způsob, jak je zkombinovat.

Samozřejmě k tomu se váže i výběr fontů a jak s nimi pracovat. Mám takový pocit, že touto dobou používám už snad jen dva fonty. Jeden kaligrafický a jeden čitelný. Je důležité jich nemít příliš a nestřídat je tolik.

Svoje grafické příspěvky tvořím v Canvě, kterou si předplácím. Jde s ní ale pracovat i v bezplatné verzi, používala jsem ji asi půl roku, než jsem se odhodlala ji předplatit.

Vymysleli jsme si tedy značku, našli program, ve kterém budeme dělat příspěvky a teď, co dál?

Pro mě bylo důležité fotit knihu a všude ji ukazovat. Vzhledem k mé povaze mi to ale bylo silně nepříjemné, protože nerada lidem něco vecpávám. Když mě někdo pozná a já se představím, řeknu cokoli jen ne to, že jsem napsala knihu. 

Snažila jsem se proto fotky Siverai mírnit. No ale došlo k problému. Nebudu postovat tolik Siverai, co teda? Sebe. Aha! Další problém. Nerada se fotím a natáčím. Možná jste si všimli ale, že jsem za celou existenci účtu zveřejnila nemalé množství reelů. Je tomu tak, i přesto, že nemám ráda focení se a natáčení se, musela jsem se překousnout. Upřímně mě bavilo všechna videa natáčet, ale nějak jsem nikdy nedokázala zmáčknout tlačítko zveřejnit.

Tréma a co si o mně lidé pomyslí, je velká brzda všech tvůrců. Je to hrozná škoda. Jsem hrozně vděčná za svůj kolektiv, který sleduje můj kontent, ale nikdy ho nevytahuje. Moje milé spolužačky mi vždy hrdě ukazují, že na reel zrovna koukají, když ho ve škole zveřejním, ale to je konec. Nikdo se mi nesměje, nikdo nemá negativní poznámky. Pokud něco, tak jen kladné.

Jsou tu pak lidé, kteří pod váš příspěvek napíší, že je to hloupé nebo trapné, ale věc se má tak, že i tento negativní komentář vám velmi pomůže! Algorytmus nerozděluje pozitivní a negativní komentáře. Pouze a jen pouze aktivitu na profilu. Vás se to sice může dotknout, ale od toho se musíte odpoutat, říkejte si, že alespoň něco dobrého z toho máte! Já to tak dělám vždy.

Samozřejmě je tady něco jako plán postů, kdy jak a co budete zveřejňovat. Musíte postovat pravidelně, cílová skupina na to musí reagovat a tak dále a tak dále.

V této době mám kolem 200 příspěvků a 300 sledujících. Jsou dny, kdy se kvůli tomu cítím mizerně, ale pak jsou i dny, kdy se cítím hodně dobře, protože vím, že i přesto, že některé moje posty nemají dosah, mají obsah. Snažím se nesdílet konzumní příspěvky a reely, tanečky na trendy písničky a tak dále. Mým cílem není nabrat čísla, ale něco předat. Vím, že těch sto lidí, kteří pravidelně sledují moje posty, příběhy a reely, jsou zapáleni do čtení a psaní. Vím, že ten čas, který věnuji instagramu, někomu dělá radost. Jsou časy, kdy tu radost dělá hlavně mě, ale i časy, kdy ostatním.

Sama po roce aktivního sdílení na instagram už beru všechny tyto věci jako osobní projekt, než-li reklamu. Baví mě to, mám radost z povedeného příspěvku a hlavně, když se zalíbí vám, mým čtenářům a sledujícím.