categories
Anna Tausigová

Nové produkty

Nové produkty
Všechny novinky
Jak ve čtenáři vyvolat emoce

Jak ve čtenáři vyvolat emoce

Velké téma tvorby příběhu a postav jsou emoce. Sama vím, že když čtu knihy nebo sleduji filmy a seriály, často s emocemi nacházím problém. Je tady hodně faktorů, které ovlivňují náš vztah k postavám. Teď mluvím o vztahu čtenář/divák ku postavě v knize/filmu.

První takovým faktorem, na který bychom měli brát ohled, je délka našeho vztahu k postavě. Je jasné, že k hlavní postavě bychom si správně měli vyvinout vztah, většinou třeba v půlce knihy. Je totiž s námi na každé stránce.

Postavy jsou stejné jako lidé. Musíme se s nimi nejdříve seznámit, pak poznat a teprve po nějaké době k nim začneme něco cítit. Tady je důležité zdůraznit, že těmi emocemi může být už nenávist. Nemůžu o někom říct, že je záporák, když jsem čtenáři neukázala, co je na něm tak špatného nebo mu nedala důvod postavu nenávidět.

Vychází z toho tudíž tvrzení, že postava, kterou jsme zrovna poznali, je nám tak nějak lhostejná. Je tomu tak, dokud už s námi nebo s hlavním hrdinou něco neprožije. Vytváření emotivní scény k takové postavě je proto zbytečné.

Pozor! Úplně se to liší od pár specifických postav a situací, u kterých emotivní scéna hned ze začátku příběhu může fungovat.

Dám vám příklad: Matka s dítětem uvízne v hořícím domě. Jeden ze dvojice není zachráněn.

Tady v tom případě se dokážeme vžít do situace, kterou osoby prožívají, protože do nich reflektujeme naše vlastní emoce a říkáme si, co kdyby to byla moje matka nebo moje dítě. Nebavíme se tady však o emocích ke konkrétní postavě.

Doufám, že jsem to na názorné ukázce postavila na pravou míru.

Dalším faktorem čtenářova vnímání postav je náš motiv -> má čtenář postavu nenávidět nebo milovat? Co uděláme proto, abychom toho docílili?

Záporák zabije hrdince nejlepšího přítele v půlce příběhu. To mu nasadí korunku a čtenář už ho nemá zakotveného jako nějakého záporáka, ale vyčítá mu konkrétní věci, které teď s postavami zažil.

Pokud bychom čtenáři oznámili, že ještě předtím, než začal náš příběh, záporák zabil hrdinovi nejlepšího přítele, moc to s námi nehne. My jsme totiž toho přítele neznali, tudíž nám ho násilím nevyrval ze srdcí.

Vše, co ovlivňuje naše emoce, se musí dít před našima očima. Nemůže to být v minulosti s postavami, které jsme neznali.

Dalším faktorem je správné popsání scény. Nesmí to být příliš krátké nebo dlouhé, aby se čtenář neocitl v příběhu zmatený. Například, když zničehonic postava umře na bodnou ránu.

Musí tam být popsané, jak hrdina reaguje, jak reaguje okolí. Pokud bychom se od toho posunuli a nereagovali s ostatními postavami, čtenář také nebude reagovat a akorát bude naštvaný, že to bylo zbytečné.

Proto jakýkoli zvrat musí ovlivnit ne jen postavu, které se týká, ale i okolní postavy.

Pak ale, když se v tom plácáme moc dlouho, si už čtenář řekne, že to chápe a můžeme se od toho posunout dál. Akorát bude otráven, že to trvá tak dlouho. Tady hodně záleží  v jaké fázi příběhu jsme a jaký má čtenář k postavě vztah.