Dle mé naprosto nepodložené a neprověřené hypotézy je to proto, že sama fantasy čtu. Co si tak vybavuji, tak skoro výhradně čtu jen fantasy. Občas to proložím nějakou sci-fy. Lépe se píše to, co máme načtené. Je jasné, že pokud celý život čteme romanťárny, detektivku si jen tak z prstu nevycucáme, jako nějaký epický romantický příběh. Jak říkám ale, je to moje nepodložená a neprověřená hypotéza.

Fantasy svět mě vždy lákal. Nedokážu si představit nic lepšího než si vymýšlet vlastní svět, magie, království, bytosti a podobně... Vždycky se mi líbila ta svoboda a možnost ukout si příběh podle svého. Moderní svět a pravidla mi přišla příliš svazující, ale teď vím, že fantasy v našem světě jde také napsat a vím, jak bych ho napsala. Středověké fantasy s meči, draky, magií a krály je však to, co mi proudí žilami a co dýchám. Takové knížky nečtu, ale přímo inhaluji. Byla bývala jsem schopna přečíst sedm set stran za dva dny a pak jít na další díl. Je to hlavní důvod, proč je moje fantasy takové, jaké je. Proč psát něco, co mě nebaví? Zlaté pravidlo při psaní - co nebaví mě, nebude bavit čtenáře. Jen z tohoto důvodu musím psát fantasy. Náramně mě baví. 

Je pravda, že moje fantasy se ocitá ve "středověku", ale to vůbec neznamená, že do něj nemohu promítat aktuální problémy a nebo moderní problémy moderních lidí. V prvním díle a vlastně i nadále v celé Siverai, se snažím dát důraz na psychické zdraví, přátelství a vztahy obecně. Přátelství je to, čím fantasy žije, a pro co žiju i já. Chtěla jsem v knize ukázat různé formy přátelství a i přesto, že postavy ve fantasy řeší jiné problémy než my v našem světě, jejich emoce jsou stejné, jejich bolest je stejná a řešení musí být také stejné. Přátelství je nadčasové stejně jako láska a jiné emoce. 

Fantasy si ale každý může představit úplně jinak. Někdo si představí old-school fantasy pana Tolkiena, někdo si představí to moderní fantasy Čtvrtého křídla nebo Krutého prince. Za mě je velký rozdíl mezi romantasy a fantasy. Sama jsem ze Siverai romantasy dělat nechtěla. Romantika za mě nemůže být stěžejní motiv knihy. Mluvím teď ale čistě o mojí tvorbě. Já potřebuji příběh, který je o přátelství, hrdinství a podobně. Ne o lásce. Zajímalo by mě, co by mi na to řekl psycholog :D Je ale pravda, že ve druhém díle romantika bude, ovšem ne taková, která by zastínila příběh, nebo se stala příběhem samotným.